Všechno se to stalo před 60 lety, koncem 50. let, byly tyto dvě společnosti stále známé pod velmi odlišnými jmény — Daimler AG se tehdy jmenoval Daimler-Benz, zatímco Audi bylo stále integrováno do Auto Union.
Po čtyřech průzkumných schůzkách to bylo 1. dubna — ne, to není lež… — 1958, kdy oba vedoucí představitelé hvězdné značky a jejich protějšky v Ingolstadtu dosáhli dohody o dokončení obchodu. Což by se stalo, kdyby stuttgartský stavitel získal téměř 88 % akcií Auto Union.
(Rozhodující) role nacistického průmyslu
V čele akvizičního procesu stál německý průmyslník Friedrich Flick, který byl po skončení druhé světové války v Norimberku souzen za kolaboraci s nacistickým režimem, odseděl si dokonce sedm let vězení. A to, když v té době drželo zhruba 40 % obou společností, nakonec sehrálo při fúzi převažující roli. Podnikatel hájil, že spojení by vytvořilo synergie a snížilo náklady v oblastech, jako je vývoj a výroba – jak včera, tak dnes...
Jen o dva týdny později, 14. dubna 1958, se konalo první zasedání rozšířeného představenstva, zodpovědného za řízení jak Daimler-Benz, tak Auto Union. Ve kterém byl mimo jiných témat definován technický směr, kterým by se měla každá firma ubírat.
Uplynulo něco málo přes rok, 21. prosince 1959 stejné představenstvo rozhodlo o nabytí zbývajících akcií značky Ingolstadt. Stal se tak jediným a úplným vlastníkem výrobce, který se zrodil v roce 1932 spojením značek Audi, DKW, Horch a Wanderer.
SLEDUJTE NÁS NA YOUTUBE Přihlaste se k odběru našeho kanálu
Vstup na scénu Ludwiga Krause
Po dokončení akvizice se Daimler-Benz rozhodl poslat Ludwiga Krause, zodpovědného za design v předvývojovém oddělení stuttgartského konstruktéra, spolu s několika dalšími techniky do Auto Union. Cíl: urychlit vývojové procesy v továrně v Ingolstadtu a zároveň přispět k usnadnění společného vývoje nových modelů, pokud jde o inženýrství.
V důsledku tohoto úsilí byl Kraus a jeho tým nakonec u zrodu vývoje nového čtyřválcového motoru (M 118), který by měl mít premiéru v Auto Union Audi Premiere, s interním kódem F103 . Bylo to první osobní vozidlo se čtyřtaktním motorem, které Auto Union uvedla na trh po konci druhé světové války, a také první poválečný model uváděný na trh pod názvem Audi.
Zakladatel programu moderních vozidel Audi
Zásadní osobnost toho, co se od roku 1965 stalo programem nových vozidel Audi, který měl za úkol postupně nahrazovat tříválcové modely DKW — byl navíc zodpovědný za mýtické modely jako Audi 60/Super 90, Audi 100 , Audi 80 nebo Audi 50 (budoucí Volkswagen Polo) —, Ludwig Kraus by se již k Daimler-Benz nevrátil.
Ve značce se čtyřmi kruhy by pokračoval jako ředitel vývoje nových vozidel i po jejím nákupu skupinou Volkswagen — akvizici, která se uskutečnila 1. ledna 1965.
Akvizice by se uskutečnila kvůli tomu, že Daimler nebyl schopen profitovat z Auto Union. A to i přes obrovské investice do nové továrny v Ingolstadtu a také 100% nového modelu, který staromódní dvoudobé motory DKW definitivně opustil.
Navíc již pod vedením tehdejšího Volkswagenwerk GmbH došlo v roce 1969 ke fúzi mezi Auto Union a NSU Motorenwerke. Zrodil se Audi NSU Auto Union AG. Tou se nakonec v roce 1985 stala právě a jediná Audi AG.